RENESANCE - LITERATURA
Renesance, reformace, humanismus
Charakteristika doby
Období renesance /slovo pochází z francouzštiny a znamená „znovuzrození“/ v Evropě za Alpami je vymezováno léty 1490-1560. Renesance vznikla v Itálii a tam se vyhranil i renesanční sloh.
Filozoficky vyrůstala renesance z humanismu, který se v Itálii uplatňoval od 14.století. V širším smyslu byl humanismus /humanus = lidský. Humanisté se zabývali hlavně antickou literaturou. Králem humanistů byl nazýván Erasmus Rotterdamský, hlásající heslo „ad fontee“ /k pramenům/.
Humanisty byli všichni renesanční vědci. Renesance určila za cíl vědeckého, zkoumání přírodu a člověka. Renesance přinesla také novou vědeckou metodu, když prosadila požadavek, aby vědecká koncepce byla ověřována pozorováním a zkušeností. Velký rozvoj zaznamenala zejména medicína.
K významným vědcům tehdy patřili: M. Koperník /stoupenec heliocentrického názoru/, G. Bruno. Ital Baltazar Castiglione podal ve svém díle a dvořanovi souhrnný obraz renesančního člověka, základní principy renesančního životního, názoru: vyhraněný individualismus, důraz na rozsáhlé všeobecné vzdělání, morální principy řídící se okamžitými potřebami.
Významný byl i vynález knihtisku, spjatý se jménem Němce Johanna Gutenberga, jehož první knihy byly vytištěny v letech 1444 až 1448 v Mohuči. Knihy vytištěné před rokem 1500 se nazývají prvotisky /inkunabule/. Nejstarší česká kniha Kronika trojanská byla vytištěna okolo roku 1468 v Plzni.
Nejvýrazněji se projevila renesance v umění. Vrcholná epocha renesančního umění v Itálii nastala v letech 1500-1540. Prvním renesančním architektem byl F. Brunelleschi. V italském malířství a sochařství se uplatnili nejslavnější umělci: Leonardo da Vinci, Michelangelo Buonarroti, Rafael Santi, Tizian Vecellio, Sandro Boticelli, Tintoretto, Paolo Veronese. Mezi slavné renesanční malíře patřili Němci A. Dürer, L. Cranach starší a H. Holbein mladší.
Představitelé evropské renesanční literatury
Itálie
Dante Alighieri /1265-1321/. Pocházel z Florencie, z drobné šlechty. Za to, že hájil městské svobody a vzpíral se papežským nárokům, byl odsouzen do vyhnanství a na smrt. Posledních 20 let života strávil ve Veroně a nakonec v Ravenně. Jeho život a tvorba byly trvale poznamenány tímto, vyhnanstvím, stejně jako láskou k předčasně zemřelé Beatrici Portinari. Vrcholným Dantovým dílem byl alegorický epos Božská komedie /1307-1321/. Epos má tři části; Peklo, Očistec a Ráj. Básník v něm líčí svou pomyslnou cestu „oním světem“, na níž poznává hříchy lidstva i cesty ke spáse. Nejprve prochází v doprovodu básníka Vergilia peklem, popisuje dramaticky muka odsouzenců k věčnému zavrženi a „ze záhrobí“ posílá světu 3vé výtky proti jeho zkaženosti. Očistcovou horou pak stoupá k blaženosti ráje. Před jeho branami ho ovšem Vergilius jako pohan a symbol pozemského rozumu musí opustit a ujímá se ho zvěčnělá Beatrice jako ztělesnění rozumu božského a nadpozemské dokonalosti a po ní ještě sv. Bernard symbolizující mystické splývání s božstvím. Epos se skládá ze 100 zpěvů.
Giovanni Boccaccio /1313-1375/ - italský novelista a epik. Za právnických studií se sblížil v Neapoli s kroužkem humanistů. Jeho milostné zážitky se odrážejí ve veršovaných i prozaických pracích, Boccacciovým dílem základním a zároveň vrcholným prozaickým dílen italské renesance je Dekameron /1348-1353. Kniha deseti dnů/. Je to soubor 100 novel spjatých rámcovým příběhem sedni dívek a tři mladíků, kteří opustili Florencii, když v ní roku 1348 řádil mor, uchýlili se na venkov a zde si v idylických podmínkách přírody krátí čas vyprávěním vážných i rozmarných historek. Každý den je věnován určitému tématu. Boccaccio všechny své příběhy končívá výmluvnou pointou /výrazná i překvapivé vyhrocení textu/, oslavuje všechno skutečně a přirozeně lidské a vysmívá se pokrytectví. Je také autorem Dantova životopisu - Život Dantův. Boccaccio je považován za tvůrce klasické novely /je to prozaický žánr kratšího nebo středního rozsahu podobně jako povídka, od níž se liší tím, že se soustřeďuje na jeden poutavý příběh, který podává dramaticky sevřeně bez popisů a epizod a jejž končí výrazným, často překvapivým závěrem/. V renesanci byl dalším proslulým novelistou M. de Cervantes.
Francesco Petrarca /1304-1374/ - italský básník, zakladatel humanismu a předchůdce renesance. Psal latinsky a italsky. Pobýval i na dvoře Karla IV. Jeho slávu po celé Evropě rozšířilo 366 italsky psaných básní, které tvořily Zpěvník. Jsou věnovány jeho celoživotní lásce Lauře. Tato kniha nevyslyšené lásky je zpovědí člověka, který se na rozhraní středověku a nadcházející renesance pokoušel smířit tradiční křesťanství s ideály humanismu. Petrarca používal nového básnického útvaru - sonetu /znělky/, který měl 14 veršů.
Lodovico Ariosto /1474-1533/ - jedna z vůdčích postav italské renesance, vrcholným dílem je epos Zuřivý Roland /15l6/. Na středověké téma z oblasti rytířských eposů se autor divá s ironickém odstupem renesančního člověka.
Francie
Francois Villon /1431-1463/ Pocházel z chudé rodiny. Studoval na pařížské univerzitě a stal se zde mistrem svobodných umění. Vedl nevázaný život, byl několikrát vězněn a nakonec odsouzen k smrti oběšením, ale místo toho byl na 10 let vypovězen z Paříže. Pohnutý život se stal zdrojem jeho poezie. Roku 1456 napsal Malou závěť. v níž se loučí s přáteli, a v letech 1461-62 Velkou závět /Velký testament/, své nejvýznamnější dílo, básně o pomíjivostí života, o strachu ze smrtí a lítosti z promarněného mládí, o nespravedlnosti vládnoucí světem. Je zakladatelem tzv. francouzské balady /má 3 strofy o 7-12 verších, závěrečné poslání a velmi umné rýmy/.
Francois Rabelais /1494-1553/ - francouzský humanistický prozaik,původním povoláním lékař. Je autorem jednoho z nejslavnějších děl světové literatury, pětidílného satirického románu Gargantua a Pantagruel /1532-1564/. Autor v něm hlásá renesanční ideál svobodného lidství , odmítá vše, co je v rozporu s přírodou, odsuzuje dobyvačné války, dogmatismus a fanatismus, horuje pro smích.
Anglie
Geoffrey Chauser /1340-1400/ - první velký anglický básník. Působil v královských službách a jako diplomat se dostal i do Florencie. Dante a Boccaccio ho inspirovali k napsání milostného příběhu Troilus a Cryseida /1372-1387/. Největším Chauserovým dílem jsou Canterburské povídky /1387-1400/ 23 veršovaných příběhů, které si vyprávějí poutníci na cestě do Canterbury.
William Shakespeare /1564-1616/ - největší anglický i světový dramatik. Narodil se ve Stratfordu nad Avonou, v 18 letech se oženil, někdy po roce 1585 přišel do Londýna, kde brzy vynikl jako herec i dramatik a stal se spolumajitelem jedné z nejlepších divadelních společností. Jeho dramatické dílo tvoří 39 her. V prvním období /do roku 1600/ psal především historická dramata a komedie, druhé období /1601-1608/ začíná Hamletem a zahrnuje „temné komedie“ i antické příběhy a poslední období je ve znamení „romantických her“. V tomto období vychází také sbírka 154 Sonetů /1609/, které jsou odrazem autorových milostných a přátelských citů. Komedie: Komedie plná omylů, Zkrocení zlé ženy, Marná lásky snaha, Dva šlechtici veronští, Sen noci svatojanské, Mnoho povyku pro nic, Veselé paničky windsorské, Jak se vám líbí, Večer tříkrálový. Historické hry: Jindřich VI., Richard III., Richard II., Jindřich IV., Král Jan, Jindřich VIII. Tragédie: Titus Andronicus, Romeo a Julie, Julius Caesar, Kupec benátský, Hamlet, Otello, Král Lear, Mackbeth, Coriolanus. Ostatní hry: Konec vše napraví, Veta za vetu, Troilus a Kressida, Timon Athénský, Antonius a Kleopatra, Perikles, Cymbelín, Zimní pohádka, Bouře.
Španělsko
Miguel de Cervantes y Saavedra /1547-1616/ - vrcholný představitel tzv. zlatého věku španělské literatury. Prožil pohnutý život: v důsledku zranění přišel o ruku, pět let prožil v otroctví v Alžírsku, byl neúspěšný v zaměstnáni, podnikání i osobním životě. Nedokázal se uživit ani literaturou. Jeho největší dílo, dvoudílný román Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha /1605,1615/ se hned po vydáni setkal a velkým ohlasem. Z původní parodie na rytířské romány se stal všeobsáhlým obrazem člověka a jeho věčné touhy po ideálu pravdy, svobody a spravedlnosti. V nerozlučné dvojici titulního hrdiny a jeho zbrojnoše Sancha Pansy vytvořil Cervantes syntézu vzájemně se prostupujícího dvojího, pohledu na svět: rytířství čistého srdce a zdravého selského rozumu. Z dramatického díla patří k nejlepším komediím Lišák Pedro /1615/.
Lope de Vega /1562-1635/ - jeden z největších španělských dramatiků. Podle vlastního odhadu napsal asi 1500 dramatických skladeb, z nichž se dochovalo asi 470. Usiloval o zobrazení národního života, zejména v hrách: Fuente Ovejuna, Zahradníkův pes, Blázni z Valencie, Sedlák svým pánem, Učitel tance, Pes na seně, Dívka se džbánem, Ovčí pramen. Psal rovněž sonety.
Humanismus v české literatuře
Charakteristika doby
Podmínky v našich zemích od poloviny 15.století až do doby bělohorské zaměřovaly literaturu k problematice náboženské a společenské. Zatímco v Itálii můžeme spatřovat první počátky renesance v literatuře již v Dantově Božské komedii z přelomu 13. a 14.století, můžeme u nás mluvit o začátcích humanismu až a více než 100 let později.
Humanismus v české literatuře má podobu českou a latinskou, Latinsky píšící humanisté jsou příslušníky vyšší šlechty, jejich tvorba je omezena a nepůsobí na národní literaturu. Od počátku 16.století se šíří tzv. národní humanismus vytvářený měšťany. Latinsky psaná literatura stagnuje, česká tvorba se nadále rozvíjí. V popředí zájmu byla opět historická próza - rozvoj kronikářství. Od konce 16.století až do bitvy na Bílé hoře literatura zaznamenala bouřlivý rozvoj a rozkvět. Je to tzv. zlatý věk české literatury - doba Veleslavínova.