Kresba města z rukopisu Labyrintu z roku 1623

Titulní strana prvního vydání Labyrint Swěta a Lusthauz Srdce, které vyšlo roku 1631

Labyrint světa a ráj srdce (původně Labyrint světa a lusthauz srdce) je kniha Jana Amose Komenského, pokládaná za jedno z vrcholných děl barokní literatury. Komenský dokončil první verzi spisu v roce 1623, ale opakovaně se ke knize vracel a doplňoval ji. Za pobytu v polském Lešně připsal kapitoly 28–35 (dění v paláci Moudrosti) a několik dalších odstavců. Tyto pasáže se objevily v prvním vydání knihy, k němuž došlo roku 1631 pravděpodobně v saské Pirně. Pro druhé vydání z roku 1663 autor rozšířil 9. kapitolu o líčení plavby na moři, inspirované jeho cestou do Anglie. V díle lze najít i další motivy z Komenského života.

Komenským revidovaný rukopis Labyrintu z roku 1623 byl dlouho uložen v Polsku a byl roku 1957 vyměněn za rukopis Koperníkova pojednání Šest knih o obězích sfér nebeských, ve kterém formuloval svou heliocentrickou teorii.

 Obsah knihy

Svět je zobrazen alegoricky jako město, které připomíná labyrint a jímž prochází poutník – vypravěč. Ve městě je Brána života (místo zrození) a Brána rozchodu (místo přidělení stavu a povolání), ústřední náměstí a šest ulic pro šest stavů: domovní stav (rodiny), řemeslníky, učence, duchovní, vládce a vojáky. Nad městem ční těžko dostupný Hrad štěstí (Arx Fortuna), kam se chtějí dostat lidé toužící po bohatství, rozkoši a slávě.

V první části (Labyrint světa, kapitoly 1–36) poutníka doprovázejí dva průvodci: Všezvěd Všudybud, ztělesnění lidské zvědavosti, a Mámení, symbol myšlenkové pohodlnosti a spoléhání na pouhé domněnky a klamy. Poutník prochází městem a hledá pro sebe povolání, jež by vyhovovalo jeho tělu i duši. Jeho průvodci mu nasadí uzdu a brýle, aby se nechal poslušně vést a získal o světě zkreslenou představu. Brýle mu ale nepřiléhají a on koutkem oka vidí reálný svět.

Průvodci jej vytrvale přesvědčují, že tento svět je uspořádán rozumně a krásně, ale poutník vidí jen klam, marnost, faleš, nesvobodu, neřesti, bídu a intriky. Propadá zoufalství z marnosti a pomíjivosti života a nakonec se utíká do malé světničky svého srdce, kam jej zavolal Bůh (Ráj srdce, kapitoly 37–54). Zde jej navštíví Kristus a proměněného jej přijme do neviditelné církve božích vyvolených.

Komenský používá vytříbený a bohatý básnický jazyk. Jeho krásu je velmi obtížné zachovat v překladu nebo v úpravě do moderní češtiny. Většina moderních vydání Labyrintu vychází s obsáhlými vysvětlivkami dobových pojmů.