EPOS O GILGAMEŠOVI
Gilgameš
Vojtěch Zamarovský
Nakladatelství: Albatros
Místo a rok vydání: Praha, 1976
Ilustrace: Běla Kolčáková
Počet stran: 92
Jedná se o převyprávění jednoho z nejstarších a největších básnických děl světa – eposu o Gilgamešovi. Asyrské tabulky s tímto eposem byly poprvé objeveny ve městě Ninivé(dnešní sever Iráku) v roce 1846 při vykopávkách. Protože byly psány klínovým písmem, trvalo až do roku 1872, kdy došlo k překladu tehdy nalezeného zlomku tabulky. Dalšími archeologickými výzkumy v Mezopotámii a z dalších míst světa se podařilo objevit další nálezy tabulek a společným úsilím vědců v ústavech Evropy a Ameriky došlo k jejich překladu. Epos o Gilgamešovi je tedy složen ze stovek fragmentů z různých míst a dob i z různých vývojových etap asyrštiny, babylónštiny, chetitštiny a sumerštiny. Některé tabulky dnes už ani neexistují, protože se rozpadly nebo ztratily, ale jejich objevitelé je opsali, takže je známe alespoň z jejich deníků.
Informace o autorovi:
JUDr. Vojtěch Zamarovský (5.10. 1919, Trenčín – 26.7. 2006, Praha), český prozaik a překladatel slovenského původu; všechna jeho díla vycházela současně česky a slovensky. Autor populárně naučných knih a literatury faktu z oblasti starověkých civilizací. Vzdělání získal Vojtech Zamarovský na gymnáziu v Trenčíně a poté odešel studovat do Prahy na Vysokou školu obchodní. O rok později přešel na právnickou fakultu do Bratislavy, dálkově však stále studoval VŠO. Po dokončení studia pracoval ve Slovenské národní bance, poté na Úřadu předsedy vlády v Praze a ve Státním plánovací úřadu. V roce 1953 byl z politických důvodů nucen odstoupit a místo toho nastoupil jako administrativní pracovník v pražském Státním nakladatelství krásné literatury, kde začal postupně překládat odborné texty a beletrii. Po roce 1956 se již věnoval pouze překladatelství a později také psal a publikoval vlastní díla. Roku 1977 podepsal Antichartu.
Postavy:
Gilgameš: král Uruku, jeho otcem byl král Lugalbanda, jeho matkou byla babylónská a asyrská bohyně Ninsun. Gilgameš byl proto ze dvou třetin bůh a měl obrovskou sílu, ale z jedné třetiny byl člověk a byl tudíž smrtelný. Zatoužil po nesmrtelnosti a vydal se ji hledat.
Enkidu: bohové ho stvořili a poslali na zem proto, aby se postavil na odpor Gilgamešovi a ukázal mu, že je někdo stejně silný jako on. Stali se z nich přátelé, ale Enkidu musel na přání bohů zemřít.
Chumbaba: obr, původce všeho zla na zemi. Gilgameš s Enkiduem ho zabili.
Siduri: krčmářka bohů na konci země
Uršanabi: převozník bohů přes moře smrti
Utanapištim: původně byl člověkem, králem města Šuruppaku. Jako jediný přežil se svou rodinou potopu světa a bohové mu dali nesmrtelnost.
Ištar: bohyně lásky, kterou Gilgameš urazil, když ji do očí řekl, že jí nechce za manželku, protože všechny její milence stihl strašný osud, poté, co se jich nabažila.
Stručný obsah:
Gilgameš byl král města Uruku v jižní Mezopotámii, která ležela mezi řekami Eufratem a Tigridem. Gilgameš poručil postavit obrovské hradby kolem města Uruku, aby ho ochránil. Mnoho lidí však trpělo, byli nuceni ve dne i v noci pracovat, a tak se s prosbou o zlepšení jejich podmínek obrátili na bohy. Ti urucký lid vyslyšeli a stvořili Gilgamešovi člověka, který byl stejně silný , ale obměkkčil Gilgamešoco srdce ve prospšch lidu. Jmenoval se Enkidu, nejdřív žil jako divoch ve stepi , kde byl objeven lovcem a doveden ke Gilgamešovi. Na náměstí se se utkali v boji ale jejich síly byly vyrovnané, tak se stali rovnocennými přáteli. Poté se vypravili bojovat proti obru Chumbabovi, který byl příčinou všeho zla. Zabili také božského býka, kterého na zem seslala bohynš Ištar protože si ji Gilgameš odmítl vzít za manželku. Bohové se začali obávat jejich síli a neúcty, a tak seslali na Enkidua smrtelnou nemoc, ten do dvanácti dní zemřel. Gilgameš se nechtěl smířit se smrtí svého nejlepšího přítele. šel proto žádat o jeho duši do podsvětí. Svým neúspěchem zklamal sám sebe a Uruk byl mezitím postižen morovou epiidemií a mnoho lidí zahynulo. Gilgameš se obrátil na bohy s prosbou o pomoc ale ti mu ekli že osud lidí závysí na jejich smrtelnosti. Gilgameš zatoužil být nesmrtelným a vypravil se do Dilmunu svaté země, aby se zeptal Utanapištima, jak získat večný život, nic se však nedozvěděl. Přešel hory, přeplul Černé moře avšak nikdo mu stále nedokázal pomoci. Až ho převozník Uršabani přivezl ke králi Utanapitimovi, který mu vyprávěl příběh o potopě světa a záchraně lidstva.
Chtěl také aby mu bohové darovali život. Jejich zkoušku, nespat šest dní a sedm nocí však nesplnil. Opět zklamán se vrátil s převozníkem do Uruku. Ten mu však sdělil, že Gilgamešova nesmrtelnost se nachází ve hradbě kterou nechal postavit, a která bude sloužit uruku po mnoho generací dávno po Gilgamešově smrti.
Epos:
Rozměrná veršovaná epická skladba o hrdinských válečných a jiných činech, s pomalým tokem děje, z něhož se často odbočuje k barvitým epizodám (Epos o Gilgamešovi, Odyssea). Z tohoto základního modelu se vyvinul epos duchovní (J. Milton Ztracený ráj), směšnohrdinský (A. Pope Uloupená kadeř), idylický (J. W. Goethe Heřman a Dorothea).
Jazykové prostředky:
Kniha ja psaná spisovným jazykem, občas se zde vyskytují knižní výrazy a také slovosled je poměrně neobvyklý, jako by se snažil přiblížit čtenáři dobu děje a dodal hrdinským a božím vyřknutím na síle. Častým prvkem textu se stala přirovnání a množství Asyrských jmen.
Úryvek:
Gilgameš s Enkiduem se za ruce vzali a jako bratří z paláce
vykročili. Ze všeho nejdříve zamířili do kovářské dílny, svolali
tam mistry, řekli jim, co chtějí a pak se radili. Když je vyslechli,
poručil Gilgameš, jakou jim mají zhotovit výzbroj.
Bohuslav Martinů: Epos o Gilgamešovi. Kantáta pro sóla, sbor a orchestr
Sólisté + Symfonický orchestr hl.m. Prahy + Pražský filharmonický sbor - nahráno 1976, vydáno 2007
Jiří Bělohlávek, celosvětově vyhledávaný dirigent díla Bohuslava Martinů, a to díla symfonického, operního, oratorního i kantátového, realizoval nahrávku kantáty Bohuslava Martinů Epos o Gilgamešovi (1955) v roce 1976 a nyní ji opět vracíme na trh. Epos o Gilgamešovi je dílo zvláštní a svým způsobem mimořádné v celé světové literatuře. Je stejně vzrušující a tajemné jako její prastará slovesná předloha. Než se skladatel chopil překladu novoasyrské verze tohoto eposu z počátku babylonských dějin, věnoval několik let studiu filosofické podstaty díla. Koncepce Bohuslava Martinů a jeho zpracování této nejstarší dochované slovesné památky lidstva je vpravdě geniální a skladatel v nich využívá forem raného baroka. Skvělé výkony sólistů, sboru a orchestru podtrhují neopakovatelnou atmosféru geniálního díla. Originální dílo B. Martinů v pozoruhodném provedení.