STARÝ ZÁKON
Starý zákon je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství.
Obsah knihy
Kniha začíná stvořením světa. Prvních jedenáct kapitol tvoří po obsahové stránce zvláštní oddíl, neboť pojednává o tzv. pradějinách (zažitý německý termín Urgeschichte). Vypráví o stvoření světa, o stvoření člověka, o lidském pádu a o jeho vyhnání ze zahrady v Edenu. Dále o Adamových potomcích, o Kainovi a Ábelovi, o potopě, Noemovi a jeho arše a o Babylonské věži (o zmatení jazyků).
12.–50. kapitola vypráví tzv. příběhy patriarchů. Za patriarchy čili praotce Izraelského národa jsou považováni Abrahám, jeho syn Izák, vnuk Jákob a dvanáct Jákobových synů. Rozlišují se různé cykly: Abrahámův cyklus (12,1-23,20; 25,1-19); Izákův cyklus (24; 25,19-26,35); Jákobův cyklus (27,1-36); vyprávění o Josefovi (37-50, s výjimkou vyprávění o Judovi a Támar v kap. 38). Nejdelší jsou tedy cykly věnované životu Abraháma, Jákoba a Josefa.
Jednotlivé příběhy či cykly tvoří ucelený výpravný rámec. Bůh povolává Abraháma z chaldejského Uru a posílá ho do kanaánské země, kterou mu zaslíbil. Abrahám se vydává na cestu a v zemi se usazuje. Jeho synové pak v této zemi žijí i po něm jako kočovníci. Jákobův cyklus vypráví převážně o Jákobově cestě za strýcem Lábanem, kde si prací vysloužil nevěsty Leu a Ráchel. Vyprávění o Josefovi (jednom ze dvanácti Jákobových synů) popisuje, jak ho jeho bratři prodali do egyptského otroctví. Josef se zprvu dostane do vězení, potom však díky svému daru vykládat sny vejde ve faraonovu milost a stane se správcem země, kterou zachrání od sedmiletého hladu. Josefův příběh a celá kniha Genesis končí tím, jak se Jákob s celou svou rodinou stěhují za Josefem do Egypta, čímž se připravuje úvodní scéna pro navazující biblickou knihu Exodus popisující odchod Izraelců z Egypta.
HRDINOVÉ Z BIBLE
Noe (hebr. נח Nóach) je starozákonní postava. Noe je považován biblickou i pozdější tradicí za jednoho ze starozákonních spravedlivých.[1]
Je hrdinou několika příběhů z 1. knihy Mojžíšovy (Gn 6,9-9,28), z nichž nejznámější je příběh o potopě. Když se Bůh rozhodl vyhladit ze světa vše živé pro jeho špatnost a zkaženost, našel zalíbení ve spravedlivém Noemovi, kterému poručil, aby si postavil archu. Noe Boha uposlechl, a když přišla potopa, zachránil se v arše on i celá jeho rodina, tedy celkem 8 osob. Kromě toho dostal od Boha příkaz, aby v arše uložil všechny živočišné druhy, od každého jeden (v některých případech 7) pár.
Po opadnutí potopy archa spočinula na pohoří Araratu (Gn 8,4). Poté je Noe svědkem nové Boží smlouvy s veškerým tvorstvem, kdy Bůh slibuje, že už nikdy nesešle na zem potopu. Jako důkaz a znamení smlouvy má sloužit duha.
Noe měl tři syny Šéma, Cháma a Jáfeta. Sem se stal praotcem Semitů, Cham Hamitů a Jafet Féničanů.
Podle biblické tradice je Noe také prvním člověkem, který začal pěstovat vinnou révu.
Podle klasického židovského dělení má Starý zákon 3 části: Tóra, Proroci a Spisy. Křesťané jej obvykle dělí na 4 části: 5 knih Mojžíšových (Pentateuch), historické spisy, mudroslovné knihy a prorocké knihy.
Starý zákon vznikal v průběhu cca 1000 let. Nejstarší texty pocházejí z předmonarchického izraelského období, tj. snad před rokem 1000 př. n. l. Existují však i teorie, opírající se o literární skladbu a historické skutečnosti první části knihy Genesis, které posunují stáří těchto textů před rok 1500 př. n. l. (některých až před potopu) a tvrdící, že zápisy historie, jak bylo tehdy zvykem a považováno za důležité, pořizovali již praotcové (kolem r. 2000 př. n. l.) nejspíše na hliněné tabulky, které se předáváním dostaly až do rukou Mojžíšových. Ten z nich udělal soubor, opatřil vysvětlivkami, převedl jednotky, místní názvy a Boží jména do podoby obecně známé a doplnil tento soupis vyprávěním o Josefovi. Nejmladší texty byly sepsány v posledních staletí př. n. l. Starý zákon začíná vyprávěním o stvoření světa a dále pokračuje sledováním dějin židovských praotců a židovského národa jako zkušenosti lidí s Hospodinem až zhruba do 2. století př. n. l. (makabejské povstání). Obsažené knihy jsou nejrůznějšího typu: výpravné, historické, sbírky výroků, vidění, úvahy, modlitby, písně apod. Je napsán z větší části hebrejsky, některé části spisů aramejsky a v případě deuterokanonických knih řecky.
Židovský soubor posvátných knih
Rajská zahrada a had
Bůh stvořil z hlíny člověka, muže jménem Adam. Adamovi Bůh řekl: "Můžeš jíst v Rajské zahradě z jakéhokoliv stromu, kromě jediného uprostřed." Adam poslechl. Když Bůh viděl, že všech tvorů, které stvořil jen člověk nemá družku. Tak bůh vyňal ve spánku Adamovi žebro a stvořil ženu. Adam a Eva žili spokojeně do chvíle, než jim had poradil, že pokud sní jablko ze stromu uprostřed zahrady, budou se rovnat bohu. Eva Adama umluvila a snědli to jablko. V tu chvíli pocítili poprvé vinu a neštěstí. Bůh na tento čin přišel a vyhnal Adama a Evu z ráje.
Kain a Ábel
Adam a Eva měli na Zemi těžký život. Evě se narodili synové, kterým dala jméno Kain a Ábel. Jednoho dne obětovali Kain a Ábel dary bohu. Kain přinesl dar z plodin země a Ábel malé zdravé jehně. Bůh si Ábela za větší víru oblíbil více. Kain pln žárlivosti a nenávisti, že má Bůh radši Ábela, zabil svého bratra. Když Kain přišel domů, ptal se ho Bůh, kde je Ábel. Kain odvětil, že neví. Bůh se na něj rozhněval, jak mohl zabít svého bratra a poznamenal ho znamením, aby se vědělo, že zabil bratra. Nikdo Kaina nesměl zabít. Znamenalo to, že za trest musel žít celý život sám a bez přátel.
Potopa
Na Zemi žilo mnoho bezbožných lidí. Bůh pocítil lítost, že lidi stvořil a chtěl je zahubit. Mezi lidmi ale byl hodný člověk, jménem Noe. Bůh se mu zjevil a řekl mu, že na lidi pošle potopu, a že Noe má stavět Archu proti potopě. Jak Bůh řekl, Noe udělal. Lidé se při stavbě Archy Noemovi smáli a divili se proč ji staví. Když Noe dostavěl začalo pomalu poprchávat. Pršelo 40 dní a všichni lidé zahynuli. Noe na své Arše počkal až země uschne. Zkoušel posílat holubici, několikrát se vrátila. Nakonec někde zůstala a to byl důkaz, že země je zde dobrá a úrodná. Noe se svou ženou, potomky a zvířectvem vystoupil z Archy a začal nový život.
https://il.youtube.com/watch?v=5ZU4FR1uPPo&feature=related
Babylónská věž
Býval čas, kdy všichni mluvili jednou řečí a dobře mezi sebou lidé obchodovali. Tu v zemi Šinear se lidé rozhodli postavit věž, která by chránila město. Jak řekli, dali se do práce. Stavěli, stavěli až do nebe, když Bůh na jejich město přišel. Řekl si: Když lidé dokážou toto, dokážou všeho a mohou se mi vyrovnat. Proto Bůh všechny lidi ve městě rozdělil, aby každý mluvil jiným jazykem. Lidi přestali stavět, nerozuměli si a každý si šel svou cestou. A nedostavěné město dostalo název od popletení “blábol” - Babylón.