23.02.2011 05:53

 

Lidová architektura

je projev stavební činnosti s vlastnostmi v určité oblasti, stavěná většinou svépomocí. Většinou se používají místně dostupné zdroje a tradice k řešení místních potřeb. Tradiční lidová architektura byla stavěná většinou svépomocně. Lidová architektura je silně navázána na prostředí, v němž vyrůstá, hlavně materiálně.

Znalosti stavění lidové architektury jsou často drženy místní tradicí, a jsou tedy z velké části založeny, ale nejen, na základě znalostí metodou pokusů a omylů dělanými po generace, na rozdíl od geometrických a fyzikálních výpočtů, které jsou základem architektury plánované architekty. To ovšem nebrání tomu, aby architekti používali lidovou architektury ve svých vzorech.

Druhy lidových staveb

• Obytné
• Hospodářské - salaše, humna, stáje, chlévy, stodoly, sklepy, ...
• Výrobní - mlýny, hrnčířské domy, pekárny, kovárny, výhně, ...
• Sakrální - kapličky, kostely, boží muky, zvonice, ...
• Veřejné - mosty, lávky, převozy, hatě, ...

 

Česká republika

 

V České republice se do dnešních dnů uchovalo mnoho památek lidové architektury, a to nejen jednotlivé objekty, ale často jde o ucelenou stylově čistou výstavbu. Vývoj architektury probíhal od ranného středověku až po dvacáté století. Hlavní regionální oblasti jsou: Střední Čechy, Jižní Čechy, Jihozápadní Čechy, Severozápadní Čechy, Severní Čechy, Východní Čechy, Jižní Morava, Střední Morava, Slezsko a Severní Morava.