ODĚV V PROMĚNÁCH ČASU
Odívání
Oděv byl ve všech historických dobách projevem kultury národa, jeho smýšlení jako symbol postavení jednotlivce ve společnosti. S postupnou společenskou diferenciací přibývali nové formy a druhy oděvů jak je známe z historických pramenů. Celý historický vývoj oblékání je nerozlučně spjatý s módou, která byla ustavičně motivovaná společenskými událostmi, přirozenou touhou po změně a hledání kritérií na určení dobového ideálu krásy.
V každé historické epoše se uplatňoval styl odívání, který zahrnoval nové prvky a oděvní linie typické pro jednotlivá historická období.
Pro gotickou krásku byla typická esovitě prohnutá linie postavy řešená ve vertikále. Prohnutí těla a zdůraznění břicha vycházelo z přirozeného pohledu na těhotenství ženy.
Renesanční móda se nejvíce přiblížila přirozeným proporcím těla a dekorativností v drahocenných materiálech.
Vrcholem stylizace oděvní linie byla španělská móda 16. - 17. století, která sešněrovala trup na neuvěřitelně úzký objem. Přidáním krinolíny a širokého okruží vytvořila zcela nepřirozený ideál krásy.
Až v období Velké francouzské revoluce se stala módní splývavost nařasených tkanin a opět se ideál krásy přibližuje antickému vzoru.
Celé 19. století byla ženská móda stylizovaná do podivných bizarních tvarů.
Začátek 20. století zaznamenává novou éru odívání, která odmítá šněrovačky a dlouhé sukně.
Výroba oděvních materiálů a zhotovování oděvů byla odedávna záležitostí žen. Vyšívaná roucha vznikali nejčastěji v ženských klášterech. Postupně vzniká krejčovské řemeslo, které hlavně ve střihačské oblasti zaměstnávalo i muže.
Až do 17. století šlo vždy o oděv šitý na míru, kromě doplňků jako byly šátky či šály.
V roce 1770 byl v Paříži založen první významnější obchod s oděvy, který byl předchůdcem konfekčních podniků. Už v prvních porevolučních letech na přelomu 18.-19. století zde vznikal oděvní průmysl a v roce 1824 byl založen La Belle Jardiniere, podnik, který existuje dodnes.
Do 19. století byly oděvy na míru v podstatě autorskými výtvory vynikajících krejčích a švadlen. V tomto období se začíná věnovat pozornost měření obyvatelstva, z které čerpá oděvní průmysl. Módu 20. století určuje jak sériová výroba oděvů, tak i módní salóny, které reprodukují náročné módní návrhy.
Oděv byl pro člověka nutný již v nejstarších dobách. Prvotní funkcí byla ochrana těla před chladem. Až později se na oděvu projevují i módní prvky, které charakterizují každou historickou epochu našich dějin. V období starověku
nahlédněme do období antického Řecka. Tato kultura svým klasickým a přiměřeným projevem byla velice blízká našemu cítění. Vytvořila typ oděvu, který na postavě člověka přirozeně splýval. Byl jednoduchý, tvarovaný a nebyl ani tak šitý jako spíše aranžovaný na ženské i mužské postavě. Všeobecným oblečením byl CHITÓN. Skládal se ze dvou obdélníkových pruhů látky s otvory pro ruce. Na tento oděv si ženy ještě vázali PEPOS, který sloužil na břiše jako taška. Klasický plášť chitón, se šikmo ovinul kolem těla a doplňovali ho volné sandály, které byly národní obuví. Šperky nosili Řekové jako běžnou součást oděvu - jehlice, spony, náhrdelníky, náramky, prsteny a náušnice.
Římské odívání jako i celá kultura vzniká v přímé návaznosti na řeckou tradici. Nadále převládá nešitý skládaný oděv. Základním oděvem mužů i žen je tunika s opaskem a vrchní - TÓGA, která se ovinuje kolem těla. V tomto období vznikají nové typy obuvi - PANTOFLE a KOTURNY S VYSOKOU PODRÁŽKOU.
..................................................................................................................................................
V Byzanci se poprvé setkáváme s velkolepou dvorskou kulturou. Oblečení má prvky z pozdního řeckého období a znaky orientálního oděvu. V porovnání s antickým splývavým oděvem je nejvýraznější změnou úplné ztuhnutí oděvu, který vytváří volný, pevný pancíř v podobě trojúhelníku. Základním oděvem je tunika a různé typy plášťů s ozdobnými sponami.
.......................................................................................................................................................
Období románské kultury 10. - 11. století vyvinulo velkolepější oděv. Hrady a kláštery se stali centry různých druhů řemesel. Byly to hlavně tkalci a vyšívačky. Tyto profese se staly jedny z nejdůležitějších při výrobě oděvů. Rozličné typy TUNIK u mužů doplňovali přiléhavé kalhoty. Volná ženská tunika měla rozšířené rukávy do tvaru kalicha nebo volných cípů. V této době nahrazuje sandále uzavřená obuv s prodlouženou špičkou.
....................................................................................................................................................
Rozsáhlé a velmi rozmanité změny v odívání přineslo období gotiky 12. - 15. století. Žena se stává středem společenského dění a tato skutečnost podnítila i rozvoj velkolepého odívání. Ženský oděv je tvarovaný se sukní sahající k zemi. K rukávům jsou připojené dlouhé pásy tzv. PACHY. Oděvy doplňují volné pláště, u kterých se
poprvé objevují límce. Časem se ženský oděv dělí na sukni a živůtek, později i kabátek. Novými pokrývkami hlavy jsou ČEPCE, ZAVITÍ ( rouška) a HENNIN ( vysoký čepec se závojem). Mužský oděv se skládal z pláště, kabátku a nohavic. Pokrývkou hlavy je čapka, později baret. Obuv je uzavřená, se zvýšenou špičkou jak u mužů tak i u žen.
---------------------------------------------------------------------
V renesanční Itálii vzniká oděv, který začíná opět respektovat přirozené proporce lidského těla. V tomto období se základní mužský oděv v podstatě neodlišuje od pozdněgotického oděvu.
Novou součástí je KOŠILE a vrchní oděv - TAPPERT bez rukávů lemovaný kožešinou. Nejrozšířenější pokrývkou hlavy byl baret, klobouk a turban.
Boty dostaly opět svůj přirozený tvar, byly ploché a nízké.
Základem ženského oděvu se stala sukně a živůtek s bohatými rukávy. Obuv se nazývala ŠOPIN ( KOTURNY). Velká pozornost se věnovala účesům splétaných do pletenců. Které pokrývali turbany, čepce a závoje. V období renesance zůstávalo odívání střední Evropě značně konzervativní, jeho módní směr udávalo Německo. Novinkou bylo nošení límce - OKRUŽÍ, který zahaloval výstřih ženských šatů. V tomto období se začali nosit i noční košile. Na rozdíl od Itálie si ženy v Německu
skrývali vlasy pod síťkou nebo čepcem.
Oděvní doplňky měli symbolizovat schopnou a pracovitou hospodyni a proto se nosil za pásem řetěz s klíči, příborem a nůžkami.
Ve Španělsku kráčí móda navzdory vlivům burgundského dvora a prvkům italského a německého odívání vlastní cestou. Proti harmonické módě italské renesance je španělská móda silně ovlivněna geometrickými tvary.
Celý šat tvoří jakousi pokladnici a schránku nepřirozené pompéznosti. Ženské tělo se skoro ztrácí ve vyztužené zvonové sukni, která byla podpírána kovovými obručemi. Doplňuje ji živůtek s pevným krajkovým límcem. Součástí ženského a mužského oděvu se stal korzet. Muž je v tomto období stylizovaný do funkce rytířského dobyvatele světa a ženských srdcí. Vycpaný kabátec - WAMS s okružím je doplněn krátkými kalhoty kulovitého tvaru s punčochami.
Vysoký klobouk s okrajem je předchůdcem budoucího cylindru. Španělský oděv byl dokonalou ukázkou uměleckého řemesla a na jeho výzdobě se podíleli zlatníci a vyšívači.
----------------------------------------------------------------------------------------------------
Období 30-leté války 1618 - 1648 se označuje jako ranné baroko. Navzdory válečným letům se móda vyvíjí do nevídané luxusní podoby. Mužský oděv se skládá s kabátku, krajkové košile a trubkovitých kalhot pod kolena, které doplňují punčochy a podvazky. Oděv byl doplněn velkým kloboukem. Ženská sukně a vyztužený živůtek byly vypracované jako samostatné části s mimořádnou módní stylizací, která nemá v dějinách módy obdoby. Okruží vystřídal krajkový límec a výstřihy šatů se zvětšovaly. V 17. století celkový vzhled šatů vyzdvihují rukávy s kornoutovými krajkovými manžetami. Velkou módou se stávají kožešinové rukávníky, které nosili v zimě ženy i muži.
--------------------------------------------------------
Nádheru a lesk dvora Ludvíka XIV. (1643 - 1715) napodobovala celá Evropa. Móda baroka
zavedla nové materiály, výzdobu a tvar oděvu. Oděv je uvolněný, složitý a dekorativní s množstvím ozdobných prvků, které jsou umístěny po celém oděvu. Skládané kalhoty po kolena, vesta, košile s nákrčníkem a nízké boty tvořili základ mužského oděvu. Ženský oděv je tvořen návratem kovové konstrukce sukně a velkou dekoltáží. Šaty doplňovala šála. Okolo roku 1640 se objevují ve Francii první paruky obrovských rozměrů, které korunovali jak mužskou tak i ženskou hlavu.
.......................................................................
Období let 1715 - 1792 představuje módu rokoka. Přetrvává základní střih oděvů z předcházejícího období bez podstatnějších změn. Ženská krinolína překonala několik změn a byla rozdělena do několika vrchních sukní nestejné délky, doplněna vlečkou. Novinkou mužského oděvu je frak s kalhotami po kolena. V tomto období dostává novou podobu i dětské oblečení, které bylo doposud jakousi zmenšenou kopií oblečení dospělých. Děvčata začali nosit šaty a chlapci dlouhé kalhoty s halenou. Velký důraz se klade i na oděvní doplňky. K nim patří vějíř, jako součást umění ženské koketérie a taštička (POMPADÚRKA) na drobné kosmetické potřeby, k tomu rukavice a rukávník.
------------------------------
Oděv na konci 18. století a začátku 19. století prošel velkými změnami a to zejména u žen. Kultura
odívání je ovlivněna antickým uměním, které se projevilo v uvolněnosti a splývavosti ženského oděvu s velkou dekoltáží, kterou zahaloval šátek. Nová vlna zachvátila nejen ženskou módu, ale ovlivnila i způsob života a ostatní druhy umění. Období let 1804 - 1815 se nese v duchu empíru.
Volný ženský oděv si udržuje dlouhé splývavé záhyby s postupným odstraněním vlečky. V dalších letech se postupně zkracuje sukně a odhalují se boty, po roce 1810 i kotník. Do Paříže se začali dovážet první kožešinové pláště a pravé kašmírové šály z Egypta. Módu v tomto období začínají propagovat první módní časopisy - Journax, Gazettes et Revues, které začínají vycházet od roku 1770.
---------------------------------------
Období biedermeieru a romantismu ( 1820 - 1840 ) mění proti předchozímu empíru siluetu dámského oděvu. Vypasovaný živůtek se šněrovačkou a širokánské rukávy zvýrazňují štíhlost pasu.
Silueta sukně se rozšiřuje s počtem spodniček. Kabáty nahrazují plášťové šaty doplněné pelerínami, kašmírovými šálami a kožešinovým boa. Mužské oblečení nezaznamenává výrazných změn. Klasickým pánským oděvem je frak doplněn cylindrem a hůlkou.
-----------------------------------------
Od roku 1870 - 1890 hovoříme o období druhého rokoka, které má západoevropský charakter.
Dominantním znakem ženské módy je nošení krinolíny. Ocelová konstrukce tvořící kostru je vyráběna strojově. Pánský oděv se stále přibližuje dnešní podobě. V tomto období vzniká sako podobné dnešnímu. Spolu s cylindrem se nosil nízký klobouk. Oblečení doplňoval třičtvrteční plášť, boty s nízkým podpatkem a hůlka.
Módu v letech 1870 - 1890 charakterizuje nová linie ženského oděvu, která zdůrazňovala zadní část těla. Okolo roku 1870 se objevila sukně s TURNÝROU, která je v zadní části podložena kovovou obručí nebo vycpávkou. Spolu s ní se nosili i POLONAISY - rozšířené dlouhé sukně, které odhalovaly spodní dlouhou sukni. Ženská móda tohoto období začala klást základy moderního šatníku žen. Rodí se ženský kostým, cestovní úbor, pláště do deště a proti prachu, které zůstávají jako trvalé dědictví do budoucnosti. Účesy s loknami se vyčesávají vzhůru a doplňují je malé klobouky s peřím a slunečník, který chrání pleť před slunečními paprsky.
V pánském oblečení slavnostní frak vystřídal na denní nošení žaket. Na společenské akce nosili páni dvojřadový prodloužený kabát - GEHROCK. Největší novinkou se stává smoking s hedvábnými klopami. Vznikají různé druhy plášťů, které doplňují měkké plstěné a slaměné klobouky. Pozvolna se upouští od různých módních výstřelků v odívání a oděv se stává praktičtějším a pohodlnějším.
---------------------------------------------------------------------------------------------
Období let 1890 - 1918 se nese v duchu nového stylu - secese. Vyznačuje se výraznou rostlinnou a geometrickou stylizací. D osvěta módy přicházejí nové tendence a trendy, ale i opakování z minulých období hlavně v ženském oblečení.
Vzniká nový typ oděvu se zvonovou sukní, kterou doplňuje blůza se stojatým límcem. Linie šat se stylizuje do secesního tvaru S. I v tomto období se uplatňoval korzet, který tvaroval ženskou postavu. Denní oděv se stále více přizpůsoboval současným potřebám a moderním trendům. Navzdory tomu večerní róby hýřili různorodostí materiálů a byli hotovými uměleckými díly.
--------------------------------------------------------------------------------------------
Začátkem 20. století se objevuje kostým s dlouhou zvonovou sukní, blůzkou a kabátkem. Symbolizuje demokratizaci ženského oblečení. Neodmyslitelnými oděvními doplňky byli malé ale i rozměrnější klobouky dekorované sušenými květy, ovocem a vycpanými ptáky.
Nejdále v úsilí o nový styl, který pronikl všemi druhy umění byla Anglie. K tomuto stylu se ale hlásily i Spojené státy, Belgie, Francie a nakonec i Vídeň a Praha.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Odívání v každé historické epoše dotvářelo každodenní pracovní i společenský život v jeho rozmarech či praktické stránce. I v současnosti tvoří důležitý projev kulturnosti v životě každého člověka - oblékat se vkusně s přihlédnutím na oděvní styl, společenské postavení a estetické cítění jeho nositele.