MLUVNICE

Souvětí 

je větný celek složený ze dvou nebo více vět.  /Má více určitých slovesných tvarů./

Věta hlavní je mluvnicky nezávislá na jiné větě.

Věta vedlejší  je závislá na jiné větě, vyjadřuje některý její větný člen, bývá uvozena spojkou podřadicí nebo vztažným slovem.Větou vedlejší odpovídáme na otázku tvořenou z věty hlavní.

Věta řídící  je nejčastěji hlavní věta, méně často věta vedlejší. Ptáme se jí na větu závislou /vedlejší/, kterou pak odpovídáme.

Při rozboru souvětí postupujeme následovně:

1. Podtrhneme přísudky /většinou určitá slovesa/
2. Podle přísudků určíme  počet vět
3. Označíme věty hlavní /H/ a věty vedlejší /V/; hlavní věty jsou připojeny spojovacími   výrazy /spojkami souřadicími/ nebo beze spojek, vedlejší věty jsou uvozeny spojkami podřadicími nebo vztažnými slovy
4. Provedeme grafický nákres:
   • na prvním řádku uvádíme všechny věty hlavní v takovém pořadí,v jakém za sebou následují
   • v ostatních řádcích zakreslujeme vedlejší věty, a to tak, aby závislé věty byly vždy o jeden řádek níže než jejich věty řídící, musíme přitom dodržet i správné pořadí vět, jak jsou napsány v uvedeném souvětí.

Souvětí podřadné

    Závisí-li jedna věta na druhé jako její větný člen, je tato závislá věta (věta vedlejší) podřazena větě hlavní (řídící) a souvětí se nazývá podřadné.

    Souvětí podřadné se tedy skládá z jedné věty hlavní a z jedné nebo více vět vedlejších. Vedlejší věty jsou vždy připojeny spojovacími výrazy, a to buď podřadicími spojkami nebo vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci. Věta vedlejší se pojmenovává podle toho, který větný člen věty řídící vyjadřuje:

• Podmětná - vyjadřuje podmět věty řídící. Bývá často uvozena vztažným zájmenem kdo, co anebo spojkami že, aby, kdyby apod.
  • Kdo se bojí, nesmí do lesa.
  • Není nutné, abys tam chodil.
• Předmětná - vyjadřuje předmět věty řídící. Bývá připojena často spojkami že, aby nebo vztažnými zájmeny a vztažnými příslovci kdo, co ..., kde, kam, odkud, kdy.
  • Bojím se, že přijdu pozdě.
  • Jsem zvědav, kdy se vrátí.
  • Moji kolegové vědí skoro všechno, co vím já.
• Přívlastková - vyjadřuje přívlastek k některému podstatnému jménu věty řídící. Nejčastěji bývá uvozena vztažnými zájmeny kdo, který, jenž nebo vztažnými příslovci kde, kdy aj., řidčeji spojkami že, aby apod.
  • Mám ráda lidi, kteří dělají s naprostým zaujetím svou věc.
  • Čekal na příležitost, aby mi to řekl.
• Doplňková - vyjadřuje doplněk věty řídící, bývá připojena spojkami jak, kterak.
  • Zahlédli jsme srnku, jak se mihla mezi stromy a zmizela v houští.
• Přísudková - vyjadřuje přísudek jmenný věty řídící, zpravidla po sponě věty řídící. Vyskytuje se zřídka.
  • Nejsi, jak ses dělala.
• Příslovečná - vyjadřuje příslovečné určení rozvíjející přísudek věty řídící:
  • Místní - vyjadřuje místní určení týkající se věty řídící, bývá uvedena spojovacími výrazy kde, kam, odkud, kudy.
    • Pod zemí můžeš kopat uhlí, kde chceš.
  • Časová - vyjadřuje časové určení nebo omezení týkající se obsahu věty řídící, bývá uvedena spojovacími výrazy když, až, jakmile, než, sotva, sotvaže, zatímco, kdy, kdykoli, dokud, pokud aj.
    • Až se maminka vrátí, bude mít radost.
  • Příčinná - vyjadřuje příčinu (důvod) obsahu věty řídící. Bývá připojena spojkami protože, že, poněvadž, jelikož
    • Naše mužstvo prohrálo, protože nebylo dobře sehraným celkem.
  • Účelová - vyjadřuje účel vzhledem k obsahu věty řídící. Je připojena spojkou aby a obsahuje sloveso ve způsobu podmiňovacím.
    • Přišel jsem, abych ti to vysvětlil.
  • Přípustková - vyjadřuje přípustku, tj. okolnost, která je v rozporu s obsahem věty řídící. Bývá připojena spojkami ačkoli(v), třebas, třebaže, přestože, i kdyby, i když.
    • Neobrátil se, přestože slyšel za sebou kroky.
  • Podmínková - vyjadřuje podmínku, při které může nastat děj věty řídící. K větě řídící bývá připojena spojkami jestliže, -li, kdyby.
    • Kdyby naše mužstvo zvítězilo, postoupilo by do vyšší soutěže.
  • Způsobová přirovnávací - spojky jak, jako, čím - tím
    • Dělal, jako že nevidí.
  • Způsobová účinková - spojky tak - že, tak - aby
    • Byl tak zabrán do práce, že si ho ani nevšiml.
  • Způsobová zřetelová - spojka pokud.
    •  Pokud mne se týká, jsem ochoten nabídku přijmout.

Druhy vedlejších vět

Vedlejší věta podmětná

Otázka: Kdo, co, jaká věc? (1. pádová otázka)

Spojovací výrazy: kdo, co, že , aby ...

Příklad:          Kdo se bojí, nesmí do lesa. (Kdo nesmí do lesa?)

                        Je nezbytné, aby se dostavil. (Co je nezbytné? Jaká věc je nezbytná?)

                        Co říká, je pravda. (Co je pravda? Jaká věc je pravda?)

Vedlejší věta přísudková

Otázka: Jak, jako co?

Spojovací výrazy: jak, jako

Příklad:          Obloha byla, jako když ji vymete. (Jako co byla obloha?)

                        Jirka byl takový, jako by mu uletěly včely. (Jako co byl Jirka?)

Poznámka: Vedlejší věta nahrazuje jmennou část přísudku jmenného se sponou. Ve větě hlavní stojí sponové sloveso (být, bývat, stát se, stávat se).

Vedlejší věta předmětná

Otázka: Pádové otázky kromě otázky 1. pádu

Spojovací výrazy: že, aby, jak ...

Příklad:          Řekl, že se vrátí v pět hodin. (Co řekl? Jakou věc řekl?)

                        Nechěl, abych to tajemsví prozradil. (Co nechtěl? Jakou věc nechtěl?)

                        Nevěděla, jak by se mi omluvila. (Co nevěděla? Jakou věc nevěděla?)

Poznámka: Pro určení VV předmětné je dobré se ptát Koho, co, jakou věc?

Vedlejší věta přívlastková

Otázka: Jaký, který, čí?

Spojovací výrazy: kdo, který, jenž, aby, jak, kde, kdy

Příklad:          Půjčila jsem mu knížku, kterou jsem si velmi oblíbila. (Jakou knížku jsem mu půjčila?)

Poznámka: VV přívlastková rozvíjí jedno slovo VH.

Vedlejší věta doplňková

Spojovací výrazy: jak, jako

Příklad:          Učeň pozoroval mistra, jak ošetřuje stroj.

                        V televizi ukazovali žáky, jak se dovedou zapojit do diskuse.

Poznámka: VV doplňková závisí na dvou členech VH. VV doplňková často následuje po slovese smyslového vnímání.

Vedlejší věta příslovečná místní

Otázky: Kde, kam, kudy, odkud?

Spojovací výrazy: kde, kam, kudy...

Příklad:          Vrátil se tam, kde mu bývalo dobře. (Kam se vrátel?)

                        Sejdeme se tam, kde se spojuje Arbesova ulice s Alšovou. (Kde se sejdeme?)

                        Půjdeme tudy, kudy jsme choívali s babičkou. (Kudy půjdme?)

Vedlejší věta příslovečná časová

Otázky: Kdy, odkdy, dokdy?

Spojovací výrazy: když, jakmile, až, dokud...

Příklad:          Počkám, dokud nepřijedeš. (Dokdy počkám?)

                        Až se vrátíš, budeš žasnout. (Kdy budeš žasnout?)

Vedlejší věta příslovečná způsobová

Otázky: Jak, jakým způsobem?

Spojovací výrazy: jak, že, pokud, aby...

Příklad:          Udělal to lépe, než jsem počítal. (Jak to udělal?)

                        Udělej to tak, abys byl spokojený. (Jak to udělej?)

Vedlejší věta příslovečná měrová

Otázky: Jak, do jaké míry, jak mnoho?

Spojovací výrazy: že, až, co

Příklad:          Zlata mu dal král tolik, co mohl unést. (Jak mnoho zlata mu král dal?)

                        Křičel, až nám zaléhaly uši. (Jak moc křičel? Do jaké míry křičel?)

Vedlejší věta příslovečná příčinná

Otázky: Proč, z jakého důvodu?

Spojovací výrazy: protože, poněvadž, že

Příklad:          Nepřišel, protože byl nemocný. (Proč nepřišel? Z jakého důvodu nepřišel?)

                        Neodjel jsem na výlet, protože jsem zaspal. (Proč, z jaké příčiny jsem neodjel?)

Poznámka: VV příslovečná příčinná se často plete s VV příslovečnou účelovou. VV příčinná pojmenovává příčinu nějaké události. Abychom předešli záměně, ptáme se na ni Proč, z jaké příčiny.

Vedlejší věta příslovečná účelová

Otázky: Proč, za jakým účelem? (Proč, s jakým cílem, záměrem?)

Spojovací výrazy: aby, ať

Příklad:          Chvátal, aby stihl vlak. (Proč chvátal? Za jakým účelem chvátal?)

                        Jitka koupila ovoce, aby mohla udělat salát. (Proč, za jakým účelem koupila ovoce?)

Poznámka: VV příslovečná účelová se často plete s VV příslovečnou příčinnou. VV účelová pojmenovává účel nějaké události, cíl. Abychom předešli záměně, ptáme se na ni Proč, za jakým účelem.

Vedlejší věta příslovečná podmínková

Otázky: Za jaké podmínky?

Spojovací výrazy: kdyby, jestliže, - li, když

Příklad:          Kdyby bylo pěkné počasí, jeli bychom na výlet. (Za jaké podmínky bychom jeli?)

                        Přijde-li Petr, zůstanu doma. (Za jaké podmínky zůstanu doma?)

Vedlejší věta příslovečná přípustková

Otázky: I přes co, i v kterém případě, navzdory čemu?

Spojovací výrazy: i když, i kdyby, přestože, třebaže, ač, ačkoli

Příklad:          Přišel, přestože hustě sněžilo. (I přes co přišel?)

                        Třebaže se celou noc učil, u zkoušky neuspěl. ( Navzdory čemu neuspěl?)

Poznámka: Význam věty vedlejší je v rozporu s významem věty řídící.

Souvětí souřadné

    Jsou-li spojeny v souvětí věty mluvnicky na sobě nezávislé, mluvíme o souvětí souřadném.

    Věty v souvětí souřadném jsou buď spojeny spojovacími výrazy, zvláště spojkami souřadicími, nebo jsou prostě přiřazeny bez spojovacího výrazu. Podle poměru, v jakém jsou věty po stránce obsahové, rozeznáváme následující typy souvětí souřadného:

• Slučovací - věty se k sobě prostě přiřazují jako sobě rovné. Nejčastěji jsou spojeny spojkami a jinými spojovacími výrazy a, i, nebo, ani, také, pak, potom nebo dvojitými spojovacími výrazy i - i, ani - ani, jednak - jednak, hned - hned, zčásti – zčásti, chvíli – chvíli aj.
  • Vešel do kanceláře, sedl si ke stolu a dal si nohy na stůl.
  • Hned prší, hned zas svítí slunce.
• Stupňovací - druhá věta zesiluje, stupňuje obsah věty první. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou tyto: ba, dokonce, ba i, ba ani a spojovací výrazy dvojité nejen - ale i, nejen - nýbrž aj.
  • V kraji nebylo tehdy velkých silnic, ba ani železnice tudy nevedla.
• Odporovací - jsou spojeny věty, jejichž obsahy si odporují, stavějí se proti sobě; obsah druhé věty buď vůbec popírá obsah věty první, nebo jej omezuje. Nejčastější spojky jsou tyto: ale, ale zato, avšak, však, jenže, nýbrž, leč, nicméně a dvojitý spojovací výraz sice - ale; odporovací význam může mít také spojka a.
  • Čekal jsem ho, ale nepřijel.
  • Děti mluvily na pana Proška česky, a on jim odpovídal německy.
• Vylučovací - jsou spojeny věty, jejichž obsahy se navzájem vylučují; platí-li jedna možnost, neplatí druhá. Nejčastější spojky a spojovací výrazy jsou tyto: nebo, anebo; buď - buď, buď - nebo, ať - ať.
  • Zvítězí, anebo padne.
  • Buď se omluvíte, nebo vás budeme vyloučit.
• Důsledkové - první věta vyjadřuje příčinu a věta se spojovacím výrazem důsledek. Spojovací výrazy jsou proto, tedy, tudíž, a proto, a tedy, a tak.
  • Má rád hory, a proto se učí lyžovat.
  • Začali jsme příliš pozdě, a tak bude nutné jednání urychlit.
• Příčinné (důvodové) - příčinu vyjadřuje věta připojená spojovacím výrazem. Spojovací výrazy jsou neboť, vždyť, totiž.
  • Znám Tatry dobře, vždyť tam jezdím každý rok.
  • Denní teploty dosahují až 15°C, je totiž jaro!
• Vysvětlovací – druhá věta je vysvětlením věty první. Spojovací výrazy jsou tj., a to, totiž, vždyť, však, to
  • Domácnost vedla nehospodárně, tj. málo šetřila.

Žije v malém domku po rodičích, on ho totiž zdědil.

Souvětí souřadné

Souvětí – spojení několika vět

Souřadné souvětí:

Významový poměr mezi souřadně spojenými větami:

Čárka ve větě jednoduché a v souvětí

a)      několikanásobné větné členy, nejsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím

b)      větné členy, které jsou spojeny spojkami a,i,ani,nebo,či s jiným významem než slučovacím, větné členy v poměru odporovacím, stupňovacím, vylučovacím, důsledkovém

c)      oslovení může stát na začátku věty, uprostřed i na jejím konci, s větou obsahově souvisí, ale není jejím větným členem

d)      citoslovce – obvykle není větným členem, stojí buď samostatně, nebo bývá oddělen čárkou

e)      samostatný větný člen je z nějaké příčiny postaven mimo větu ( např. pro zdůraznění, citové zabarvení) – před ni nebo za ni, uvnitř věty je na jeho místě obvykle zájmeno ten, ta, to nebo příslovce tam, tehdy

f)        vsuvka, tj. větu nebo slovní výraz, který s větou nějak obsahově souvisí, ale není do ní mluvnicky začleněn, nejčastěji jde o poznámku k obsahu věty

g)      volný přívlastek je rozvitý shodný přívlastek volně připojený za podstatné jméno, můžeme jej vynechat, aniž porušíme význam věty

       h) volný přístavek, tj. volně připojený přívlastek shodný, jehož jméno, obvykle zpřesňuje,

           či blíže vysvětluje řídící větný člen.

Čárkou neoddělujeme:

a)      několikanásobné větné členy spojené spojkami: a,i, ani, Nemá to ani hlavu ani patu.

b)      Členy ustálených spojení Držel se zuby nehty. Sliboval mu hory doly. Šel křížem krážem. Široko daleko nebylo živáčka.

c)      Mezi různými předměty v samostatných skladebních dvojicích Půjčil spolužačce sešit. Přinesl mamince nákup.

d)      Postupně rozvíjející přívlastky – známý hudební skladatel, střední odborné učiliště

e)      Těsné přívlastky – Děti chodící do keramického kroužku zůstanou ve třídě.

f)        Stejnorodá příslovečná určení, která nejsou souřadně spojena – Přijdu zítra ráno. Odjel včera večer.

g)      Větné členy spojené přirovnávacími spojkami jako, jakožto, než   Je mladší než já. Je štíhlá jako proutek.

h)      Citoslovce mající platnost větného členu Vajíčko křáp na zem.

i)        Spojení se spojkami aneb, čili, neboli, Prase aneb jak jsme chovali domácí zvíře, předmět čili atribut, synonymum neboli slovo souznačné

Tato fotogalerie je prázdná.