MLUVNICE

 SOUVĚTÍ SOUŘADNÉ

Poměr mezi větami hlavními.ppt (837 kB)

 

Souvětí souřadné

 

Souvětí – spojení několika vět

Souřadné souvětí:

Skládá se minimálně z dvou vět hlavních

Věty hlavní mohou být rozvité jednou nebo několika vedlejšími větami

Jednotlivé věty oddělujeme čárkou, nejsou-li spojeny spojkami a,i,ani, nebo s významem slučovacím

Významový poměr mezi souřadně spojenými větami:

Slučovací

věty jsou významově i mluvnicky rovnocenné

a,i,ani,přitom,rovněž,též,pak,potom,nakonec,i – i, ani – ani, jednak – jednak, hned – hned, zčásti – zčásti

 

 

Nejdřív spadlo jen několik kapek, potom se spustil liják. Hned se smála,hned zase brečela.

stupňovací

Druhá věta je zpravidla obsahově závažnější než první ( zesiluje, stupňuje význam)

Nejen – ale, nejen – ale, dokonce – i, ba ani, nejen že, nýbrž i , nadto

Nejenže sis nenapsal domácí úkol, ale ani ses nenaučil. On nás zklamal, ba přímo podvedl.

odporovací

Obsahy vět se stavějí proti sobě ( věta předchozí je popírána)

Ale, avšak, však, nýbrž, leč,jenže, naopak, jenomže, nicméně, zato však, ale také, ale pouze, ale ani, sice – ale, jistě – ale

Dlouhé vlasy jí padaly do čela, ale dívka si jich nevšímala. Nemrzelo, naopak mírně oteplilo.

vylučovací

Obsahy vět se navzájem vylučují

Buď – nebo, jinak, nebo, anebo, či, jinak, zdali – či

Buď půjdeš k doktorovi, nebo do školy.

Důvodový(příčinný)

Druhá věta vyjadřuje příčinu (důvod) první věty

Neboť, vždy’t, totiž, však také

Musíš se teple obléct, vždyť už je tam zima.

důsledkový

Druhá věta vyjadřuje důsledek obsahu první věty

A proto, a tedy, a tak

Schylovalo se k dešti, a proto jsme pospíchali domů.